Ve velké vaně
4. 3. 2007
Malou vaničku jsme měli jen za
půjčenou a právě nadešel čas, kdy ji musíme vrátit. Petrovi a Olze Klimešovým se narodila dcera Klárka a možná už zítra přijde domů, tak ať má všechno potřebné připravené. Je ještě úplně malinkatá a proto se nemůže koupat ve velké vaně. No nemůže, může, ale nebude. To já už jsem velkej kluk, už je mi totiž víc než 5 měsíců, tak to plavání ve velký vaně určitě zvládnu. Večerní koupací rituál patří obyvkle tatínkovi a ne jinak tomu bylo i dnes, přestože byl tatínek poměrně dosti unavenej a vyčerpanej z práce. Je to správnej a moc prima taťka, takže si tuhle událost přece nemohl nechat ujít. Velkej kluk ve velký vaně a ve velký vodě. Na doporučení sester z porodnice, že čím méně tím lépe, a taky dle rozhodnutí maminky si do vody od mojí třetí životní koupele nic nepřidávám, žádné olejíčky ani pěny ani jiné dufty. A dobře že tak. Jak byl tatínek unavenej a já ve svým živlu, podařilo se mu - a podotýkám nechtěně - mi dát ochutnat to, v čem se koupu. 
Naštěstí to nebyla vlastní šťáva, tu bych asi nepřežil. Dneska jsme ani nepoužili ovečkovou podložku, to proto, abych si tu velkou vodu kolem sebe pořádně užil. Jo užíval jsem si ji do okamžiku, kdy nečekaně přišla první velká vlna. Oba dva jsme z ní byli nemile překvapeni a já jsem se hbitě a mrštně pokusil z toho vybruslit, aby se náhodou něco podobného neopakovalo. Jenže chudák tatínek. Ten se asi ještě vzpamatovával z toho prvního šplouchnutí a kde se vzala, tu se vzala, přišla druhá vlna. Chudák, byl z toho hodně špatnej, nechtěl mi ublížit a měl o mě opravdovej, velkej strach. Pro dnešek skončil a dokoupání raději přenechal mamince. Mě se ale fakt nic nestalo, no fakt, no nekecám, jen jsem si zapolykal o něco intenzivněji než obvykle. Takže pohoda.
půjčenou a právě nadešel čas, kdy ji musíme vrátit. Petrovi a Olze Klimešovým se narodila dcera Klárka a možná už zítra přijde domů, tak ať má všechno potřebné připravené. Je ještě úplně malinkatá a proto se nemůže koupat ve velké vaně. No nemůže, může, ale nebude. To já už jsem velkej kluk, už je mi totiž víc než 5 měsíců, tak to plavání ve velký vaně určitě zvládnu. Večerní koupací rituál patří obyvkle tatínkovi a ne jinak tomu bylo i dnes, přestože byl tatínek poměrně dosti unavenej a vyčerpanej z práce. Je to správnej a moc prima taťka, takže si tuhle událost přece nemohl nechat ujít. Velkej kluk ve velký vaně a ve velký vodě. Na doporučení sester z porodnice, že čím méně tím lépe, a taky dle rozhodnutí maminky si do vody od mojí třetí životní koupele nic nepřidávám, žádné olejíčky ani pěny ani jiné dufty. A dobře že tak. Jak byl tatínek unavenej a já ve svým živlu, podařilo se mu - a podotýkám nechtěně - mi dát ochutnat to, v čem se koupu. Naštěstí to nebyla vlastní šťáva, tu bych asi nepřežil. Dneska jsme ani nepoužili ovečkovou podložku, to proto, abych si tu velkou vodu kolem sebe pořádně užil. Jo užíval jsem si ji do okamžiku, kdy nečekaně přišla první velká vlna. Oba dva jsme z ní byli nemile překvapeni a já jsem se hbitě a mrštně pokusil z toho vybruslit, aby se náhodou něco podobného neopakovalo. Jenže chudák tatínek. Ten se asi ještě vzpamatovával z toho prvního šplouchnutí a kde se vzala, tu se vzala, přišla druhá vlna. Chudák, byl z toho hodně špatnej, nechtěl mi ublížit a měl o mě opravdovej, velkej strach. Pro dnešek skončil a dokoupání raději přenechal mamince. Mě se ale fakt nic nestalo, no fakt, no nekecám, jen jsem si zapolykal o něco intenzivněji než obvykle. Takže pohoda.
