TĚŽKO UVĚŘITELNÁ NOC
Abych to uvedl na pravou míru, tak musím napsat - JAK PRO KOHO.
Večer byl téměř jako každý jiný, po náročném dni přišla únava. Jediné, co bylo nové - tvrdila to mamika - byla meruňková kaše. Jedl jsem jí poprvé a vlastně ani nemůžu říct, že by byla chutnější nebo složením hodnotnější než banánová nebo rýžová. Venku ještě svítilo sluníčko, večerní zprávy taky ještě neskončily a tatínek už mě jak spacínka kožaka nesl do postýlky. To se mi líbí, chovat se takhle v náručí, tam si můžu tak pěkně zabořit hlavu, přitulit se a usíná se mi úplně jinak než na té kokosové matraci ve studené ložnici.
S plným bříškem se mi spinkalo tak dobře, že jsem se o snídani přihlásil až v v 5:45. Maminka byla nadšená, taky vyspinkaná (po sedmi měsísích jsem si konečně dal říct:-), jen tatínke si stěžoval, že je úplně koženej a že má totálně dost. Aby se mohl vyspinkat i on, přeci jen chodí každý den do práce a vstává hodně brzy, šli jsme si s maminkou hrát do obýváku. Tatínkovi jsme do ložnice pustili čersvý vzudch a on nám pak řekl, že stejně nespinkal. To jsme se jako snažili jen tak??? Nechápu. Tatínek ale taky nechápal, takže neva.
U snídaně se maminka plná optimismu snažila tatínkovi popsat onu radost z dnešní noci a pro jistotu se třikrát s úsměvem ptala: "chápeš to?" tatínek že jasně, "no jasně že tomu rozumím, co mi říkáš". A přece nerozuměl, protože taky nechápal.