První plavání
Ráno byla zima (oproti předchozím dnům, kdy teploměr stoupal až na 18°C) a chvílemi i snížkovalo. Maminka mě teple zabalila, naložila a vyrazili jsme do bazénu, aniž bych já tušil, co mě ten den čeká. Nedopatřením jsme přišli o hodinu dřív, ale neva, stejně jsme se oba dočkali. Maminka teda liberecký bazén a jeho teplé vířivky zná, já ještě ne, takže jdeme na to. Ferrari jsme zaparkovali v kočárkárně a vyrazili do šaten. Kamarádi kolem jsou trochu nevrlí, Adélka dost pláče, ale já jsem zatím v poho. Maminka se trochu obává, abych se opět nepředvedl ve vší tygří kráse, ale zbytečně. Přeci víte, že mám vodu rád. Všechno pro mě bylo nové, spousta dětí a dospěláků, spousta hluku, světel a všude kolem úplně jiná vůně než jak ji znám z domova. Po teoretické části jsem se konečně dočkal svých nových chic plavek a mohli jsme jít na věc. Holky koukaly, to si pište:-) Ve skupině VI jsme dva kluci (já a Ládik) a dvě holky (Adélka a Markétka). Maminka mě na suchu i ve vodě nosí v "klubíčku", prý je to takhle nejbezpečnější.. Voda byla teplá, mým střízlivým odhadem 32 °C a byla fakt bájo. Plavali jsme na zádíčkách s potopenýma ouškama, jen tak lážo plážo, a pak si představte, najednou na nás začalo pršet z konviček. Já jsem vyfasoval krásnou červenou a aby se nám to "pršení" ještě víc líbilo, všichni společně jsme si k tomu zazpívali Prší prší jen se leje... Trénovali jsme i tahání pozadu a s překlopením dopředu, podruhé i s letem vzduchem k instruktorce a opačně. Nijak mě to nepřekvapilo, když jsem se ocitl v náručí někoho jiného než je moje maminka. Pravda ale je, že mě ta paní přiliš nezajímala, ikdyž se na mě příjemně a vesele smála. Co se mi obzvlášť líbilo, bylo plavání "na hada". Na bříšku, po vlnovce, maminka mi jen svými dlaněmi podepírala hrudníček a jistila bradu. To prý abych se zbytečně nepřepíjel obyčejnou vodou. Ale to víte, že jsem ji během první 20-ti minutové lekce musel ochutnat, to bych nebyl já. Přiznávám, už jsem chutnal lepší pití. Na závěr jsme si dnes společně prošli kolo kolo mlýnský. Já jako zkušený profesor jsem se pochopitelně kola držet nemusel a cáky cáky za mě taky udělala maminka. Takže vidíte, není se čeho bát a navíc - jak jednoduché!