Podruhé na bruslích
Když jsme si byli zajezdit poprvé, neměli jsme s sebou foťák, proto se vracím až k naší druhé společné hodince sportu. Ještě že tak, stejně na tom prvním bruslení kromě tatínkových tří pádů nebylo nic zajímavého. Jóó to druhé skateování už přeci jen za něco stálo, chvílema bylo dokonce málem drsně ační.
Tatínek se už docela naučil na těch botách na kolečkách stát (pro ty, kdo umí anglicky alespoň tak dobře jako já, říká se jim in-line) a chtěl si zasportovat, ne se někde unavovat tlačením okčárku. Tak jsme se dohodli, že nejdřív si mě vezme maminka a pokusí se mě tou pomalou jízdou uspat. Po obědě, na čerstvém vzduchu ... znáte to. Tatínek se zatím rozjezdí, možná si i zasprintuje a zpotí se u toho, protože na sobě fakt maká. Chce být i na těch bruslích dobrej. Rodiče ohledně času neměli příliš navybranou, brali ohled na mě a na mé potřeby a tak jsme vyrazili - jak jsme na místě zjistili - v nejméně vhodnou dobu. Byla sice sobota, ale ve společnosti Denso se pracovalo a zrovna se blížila doba střídání ranní a odpolední směny. Davy diváků by nám nevadili, možná dokonce čím víc tím líp, ale ten provoz na silnicích nebyl nic pro mne a moje Ferrari. Chvíli jsme tedy s maminkou jezdili ve slepé ulici na začátku průmyslové zóny, pak jsme se setkali s už docela unaveným tatínkem a jeli jsme se společně k autu napít. Protože provoz na silnici houstnul, zůstali jsme na parkovišti s tím, že počkáme, až se lidi na směnách vystřídají a až raňáci odjedou. Pak se zase vrátíme na silnice. To jsme si ale dovolili příliš. Jezdili jsme totiž na soukromém pozemku společnosti Denso, jak nám přišla sdělit drsná, ale slušná pracovnice bezpečnostní služby, hlídající soukromý pozemek. Poprosila nás, abychom laskavě opustili parkoviště, že tam jezdit nemůžeme, že se jedná o soukromý pozemek společnosti Denso. Vůbec jí nešlo o bezpečnost nebo ohrožení nebo o bránění v plynulém provozu, prvotně šlo o soukromý pozemek společnosti Denso. Nic si z toho nedělejte, že se tady opakuju, tak je to v pořádku. Tatínek jí slušně odpověděli OK (slovy óó ká), čemuž paní nerozuměla. Já se přiznám, byl jsem docela rád, že už pojedeme, protože takové to nudné skateování na parkovišti mě přestávalo bavit. OK, jedeme domů, ale než jsme se stihli otočit a nasměrovat k autu, paní přitvrdila. Prej pokud ihned neopustíme prostor (myslela tím soukromý pozemek společnosti Denso:-), bude muset kolega zavolat esembáci. Prej tam jezdí každé tři hodiny na kontroly a bruslit se tam nesmí. Toho jsme se fakt zalekli, odrazili se na maximum a ruk cuk jsme byli v autě. Ještě že byl kolega tak hodnej a ty esembáci nezavolal, pokutu bychom fakt platit nechtěli.