Na svatbě
Nevím, jak maminka, ale já mám z dnešního dne radost už od 5:05 hod. Je totiž Den dětí a které dítě by se netěšilo, ještě když svítí sluníčko a je nádherně teplo. 
Od rodičů jsem dostal konvičku do vody s lopatkou a bábovičkou a babička mi volala, že u ní mám kufřík plný překvapení. No to je den, panečku! Od rodičů ještě vím, že odpoledne půjdeme na svatbu, tak to abych se vyfiknul! Jo, mám nového dudlíčka zeleného knoflíčka a k němu si vezmu nové zelené body a nové bílé kalhotky od tety Jany. To by bylo, aby ze mě nebyl prvotřídní štramák! Jsem taky zvědav na nevěstu, všichni totiž říkají, že nevěsta je na všech veselkách středem pozornosti a objektem všech fotografů a tak 
doufám, že jsem se nesnažil zbytečně. Peťa Andrš se rozhodnul, že si po těch X-letech Leňu Madákovou konečně vezme a že se tím ukončí éru Madákových a začně éru Andršových. Taky se snad společně pokusí udělat nějaké/ á Andrťšátka. Budeme jim držet palečky a přát hodně štěští, abych si měl brzy s kým hrát a koho zaučovat. Oddával je Menší bratr Tonda Klaret Dabrowski a brali se v 15:00 hodin v Rochlici. V katolickém kostele jsem byl poprvé a musím uznat, že po stránce architektonické nemám námitek. Se mší svatou a samotným svatebním obřadem je to horší, ale s tím já nic nenadělám. 
Jedině, že bych si udělal výlet do Vatikánu a zcela vážně o tom pohovořil s Benediktem XVI. Ani ta spousta lidí mě nijak nenadchla, ani hra na varhany a abych nekazil dojem a zážitek ostatním, s tatínkem jsme se prošli venku a užili si to tam. Jako dobří kamarádi jsme byli pozvaní i na hostinu do Vratislavic a přestože vím, že všechno tam mají domácí a tím pádem výtečné, najedl jsem se doma. Tam ať ochutnávají rodiče. Nevěsta i ženich byli rádi, když nás uviděli, a téměř dvouhodinové zpoždění nám odpustili. Okamžitě se postarali se o večeři pro rodiče a ti si mohli pošmáknout na polévce s knedlíčkama (paní Andršová jich prý dělala 230) a na řízku s bramborovým salátem. Dalších dobrot a mlsků tam bylo přehršle, pití od sladkého, životabudícího, měkkého až po tvrdé, bonbonky, dortíky, ovoce ... no co vám budu povídat. S bonbonkama jsem si jen pohrál, občas s nima mrsknul i na zem, takže dobře, že se mi do ruky nedostaly ty dorty. Lidi se perfektně bavili, rozjeli to i na tanečním parketě, ale já už jsem toho za celý ten den měl dost. Tatínek mě vzal domů, kde jsem hodně dlouho z té hory zážitků nemohl usnout a když se mi to téměř podařilo (ještě jsem úplně nespal:-), vyzvedl i maminku, aby jí taky zbyly nějaké síly na další, zítřejší pařbu v Rumburku se spolužákama z gymplu.
