Na schovávanou
Dneska to byl takový obyčejný čtvrtek, nic mimořádného ani zajímavého se nekonalo, venku bylo nádherně, asi 30°C a tak jsme většinu dne strávili doma. Chráníme se jednak před sluncem, před únavou a taky před nevrlací náladou, která by díky mojí nevyspalosti, způsobené tím vedrem, mohla přijít. Navečer jsme vyrazili za nákupem a na programu bylo víno. Jsem zvědavý, jestli vybereme bílé, růžové nebo modré hrozny. Košík jsme měli plný, v něm několik lahví, ale hrozny jsem tam žádné neviděl. Možná nebyly pěkné, možná neměli na skladě a tak mi maminka koupila banány. Taky dobrý, banány já rád. Cestou domů jsme si krátce schrupnul, abych byl večer svěží. Když je tak krásně a ještě je dlouho světlo, nebudu přeci chodit spát v osm hodin. Dostal jsem zase to krásně růžové pyžamko s kočičkou, je čisté a krásně voní, tak hurá na to. Leze, leze po železe (Matoušek), nedá pokoj dokud nevyleze (boboušek). Maminkóóóó, pomóóóc, už je tam. Cože? Už zase? Dneska už asi po čtvrté. To já ne, to ty fazole, ujišťoval jsem maminku. A abych jí trochu povzbudil, vymyslel jsem novou hru. Na schovávanou. Jasně že měla radost, okamžitě běžela pro foťák a vidíte to. Po chvíli jsem se však začal ztrácet nějak víc a víc, což mě samotného překvapilo, a zároveň ta skrejš na hlavě byla čím dál těžší. Ještě že maminka byla hned po ruce a nehledala mě schovaného třeba v ložnici nebo v koupelně.