Mrkvičku mám rád
Tatínek byl smutnej, moc smutnej z práce a asi ani neměl chuť k jídlu, spíš jen hlad. Maminka se ten večer nikoho na nic neptala a bez jakékoli diskuze připravila studenou večeři. Snaží se dbát i na naše zdraví, proto připravila i kousek zeleniny - čerstvou karotku.
Nechápu, čím je tolik zaujal, ale maminka s tatínkem se oba nejdřív pustili do toho chleba. Že by ta barva salámu? Mě přitahovala ta oranžová, navíc se mi moc líbila a podle tvaru ta věc taky vypadala dobře, myslím, že bude snadno uchopitelná. No a co s takovou věcí, která jen tak volně leží na stole a nikdo si jí nevšímá? Chopím se toho a alespoň jí ochutnám. Wow! Pěkně tvrdá, což mi pochopitelně nevadí, ale dobrá. A prej i zdravá. Abyste si nemysleli, že jsem hamoun, rozdělil jsem se. Vlastně ji potom, co jsem ji dostatečně oslintal a předkousal, téměř celou snědla maminka, protože - přiznávám - původně byla celá její. Mrkvičku mám moc rád, ale na tu svojí mňamku si budu muset počkat minimálně do zítřka. Uvidíme, jestli to bude taky takovejhle kus nebo zase ta vařená prejmrkvička.