Do růžova
26. 5. 2007
Tatínek má dneska svátek a abychom si ten den užili naplno, vzbudil jsem vyspinkanej dorůžova, s dobrou náladou a pochopitelně jsem neotálel a nečekal do 7:00 nebo 8:00 hodin, jak by se líbilo rodičům. Maminka se chtěla podívat do pivovaru na blešák s tím, že tatínka necháme vyspinkat o něco déle, aby byl taky do růžova, ale ani spaní ani blešák, konalo se úplně něco jiného. Tatínkovi jsme popřáli a šli nakoupit. V kalendáři stojí na dnešní den jméno Filip, ale kytičku dostala maminka. Tatínek mi to vysvětlil úplně jednoduše - kytička se dává i jen tak bez příležitosti oslav a znamená to, že je darovaná z lásky. Maminku asi musí mít hodně moc rád. Nebo ji asi dokonce asi miluje. Po snídani jsme zajeli do Chrastavy a Bílého Kostela pro čerstvý med, čímž tatínkova peněženka zhubla o několik dost stovek korun a maminka měla další velkou radost (bylo ho totiž 9 kg a prej chutná výtečně). Potěšená byla i prababička, kterou jsme na chvilku navštívili a která si mě taky mohla pochovat na klíně. A co já? Abych ani já nepřišel zkrátka, tak jediné, co by mohlo zbýt pro mne, je výlet na Grabštejn. Konala se tam nějaká jarní slavnost s vystoupením historické skupiny šermířů a kejklířů. Venku bylo nádherně, slunečno, ale poměrně velké teplo (nevím, jestli už to nespadalo do kategorie vedro). Jako obvykle a rutinně, když se někde něco děje, ale ikdyž se neděje - podotýká maminka - nebudu přeci spát. Jenže to teplo bylo úmorné, potil jsem se jako opravdový tygr a i přesto že jsem dodržoval pitný režim, únava na mě přeci dopadla.. Pokusil jsem se proto rodiče přesvědčit, aby prohlídku hradu odložili na jindy, jinak jsem byl odhodlaný a ochotný stropit pořádnou scénu. A to by návštěvníci hradu teprve žasli! Žádné přesvědčování ani přemlouvání, hned si dali si říct a šli se se mnou projít po okolí, abych si odpočinul a načerpal síly na slavnostní večer.