Děsně unavenej a ospalej
17. 5. 2007
Byl tak normální čtvrtek, jen s tím rozdílem, že tatínek pracoval doma a tak jsem si nemohl tygřit kdy se mi chtělo a jak se mi chtělo. Povinně jsme s maminkou vyrazili na odpolední procházku. Ke koníků, tam teď nic nejezdí, silnice je totiž uzavřená, protože tam pracují velké bagry a náklaďáky. Staví tam novou silnici na Jablonec. Vypadá to tam sice hrozně, kor ty vymlácené kusy lesa, ale na silnici je klid, protože všechna ta technika jezdí po poli, respektive po budoucí rychlostní komunikaci. Usnul jsem, v momentě, kdy jsem tam někde z dáli zaslechl motorovou pilu, bylo po spaní. Mě těch 35 minut stačilo, ale maminka se obávala, že večer budu nemožnej. Jo unavenej jsem byl, ospinkanej taky, ale měl jsem hodně dobrou náladu, což zřejmě rodiče přehlédli. Vyslal jsem jim signál, ale nepochopili ho. Moji hodinku - kolem 19:30 hod. - pojali rodiče jako obvykle. Odnesli mě do postýlky, dali mi pusinku na dobrou noc a pro dnešní den se se mnou rozloučili. Onen nepochopený signál jsem jim proto musel chtě nechtě vysvětlit hlasitěji a tak, aby ho konečně pochopili. Věřte, že měli radost - a jakou! -, když mě našli sice v postýlce, ale neležel jsem v ní. Tatínek okamžitě rozhodl (mamince se nechtělo) a začal hledat nějaký imbusák. Moje postýlka byla během 10 minut jiná, ale vlastně pořád ta stejná, ta moje borovicová Bára, jen s tím rozdílem, že jsem ležel někde mnohem níž. To prej proto, abych se z ní sám nemohl dostat ven. Takhle mě zavírat do postýlky!