Dědeček by ze mne měl radost
Šestý zoubek už se mi konečně prořezal a tak je klid, dobře a dlouho jsem se vyspal, v noci i před obídkem, ale mamince to asi stejně kdovíjak nepomohlo. Je trochu unavená a prý ji i bolí záda mezi lopatkama. Řekl bych, že je má jenom namožená, protože necvičí a když nic nedělá, svaly ochabují. Tak to funguje u každého z nás. Já tedy nelením a lezu a lezu a lezu, co to jde. Zkouším možné i nemožné a na následky zatím nepomýšlím. Dneska jsem se poprvé vydal pořádně prozkoumat kuchyň a prvně jsem zjistil, že na linu je to náročnější než na koberci. Klouže to a tím pádem je potřeba více zručnosti, s čímž pochopitelně nemám problém. Při téhle výpravě jsem objevil cosi odstaveného a není mi jasné, jestli už došlo nebo jestli to nikdo nechce. Takže musím vše důkladně prověřit a zjistit stav věci. Po první narážce to udělalo ´cink´. To by panečku dědeček Laďka koukal, kdyby za mnou viděl tři prázdné lahve od Staroušů. Asi by se divil. Možná by mi ale s nimi dřív, než by je objevil prázdné, pomohl.
Fotograf byl samozřejmě po ruce a jak to dopadlo, vidíte sami. Za chvíli jsem po té kuchyni nějak vrávoral a lezl přes překážky, aniž bych si uvědomil, že si ten život zbytečně ztěžuju. V tu chvíli bohužel nebyl po ruce nikdo, kdo by mi rozumně poradil, co je jednodušší nebo lepší. Jestli lézt kratší cestou přes překážky nebo jít snažší ale delší cestou. Toto dilema jsem si samozřejmě vyřešil profesorsky a po svém.
Kdybyste jednou potřebovali řešit podobný problém, neváhejte a pište, rád poradím všem.