Černá Nisa
Začnu pro ty, kdo nevědí: Černá Nisa je pravostranný přítok Lužické Nisy a na jejím horním tohu byla postavena Vodní nádrž Bedřichov nazývaná také Bedřichovská přehrada (německy Friedrichswalder Talsperre) nebo Přehrada na Černé Nise. Přestože jsem tam byl poprvé, můžu si dovolit zamachrovat a napsat vám několik fakt. Mě totiž stačí podívat se a vidím: je to nejvýše položená přehrada v Jizerských horách, protože koruna hráze leží v nadmořské výšce 775,26 m n. m. Hráz je vysoká 23 m, její délka je asi 340 m a hloubka přehrady v průměru 14 m. Vodní plocha přehrady má kolem 42 hektarů.
Mamince ani tatínkovi se můj dnešní ranní budíček nelíbil. Tatínek už nechtěl poslouchat, jak se v postýlce nudím a tak mě vzal v 6:15 hod. ven na procházku. Venku jsem pochopitelně hned usnul a protože bylo nádherně, tatínka napadla idea. Maminka i tatínkův nový šéf s ní souhlasili = pojedeme do Jizerek. Maminka to od nás, resp. ode mne dostane jako překvapení, jako dárek k svátku (dneska mají všechny maminky svátek). Parkovací místo jsme našli v Bedřichově a já jsme si tou dobou ještě dopřával poobědový šlofík. Vyrazili a já jsem se až později dověděl kam. Šli jsme pěkně lesem k přehradě Černá Nisa, přes hráz k Závorám a zpět. Ještě že cestou příjemně pofukoval vítr, jinak bych se určitě uvařil, jak jsem byl oblečenej. Potkali jsme velkou spoustu cyklistů a tak jsem poprvé mohl konstatovat, jaká je to škoda, že taky nemám kolo. Hned bych vyrazil. Při zpáteční cestě jsem ale i v kočárku pocítil únavu a vyčerpání, proto jsme usedli na klády a já jsem poprvé ochutnal hrušku. Kyselejší než banán, ale taky ujde. Bříško jsem si malou dobrůtkou polechtal jen já a když jsem viděl, že tatínek by si taky něco dal, dovolil jsem mu sníst můj banán. Vlastně si ho i zasloužil, protože se se mnou celou cestu dřel. Byl za něj moc rád, protože na tom čerstvém vzduchu mu taky vyhládlo. Pomalu jsme došli zpět k autu a v pořádku, hladoví, unavení jsme dojeli domů. A aby toho nebylo málo, ještě proběhla koupel a plavání ve vaně. Rodiče se asi fakt rozhodli mě totálně odrovnat. Poslední síly jsem vyčerpal na večerní kašičku a pak jsem definitivně odpadl. Ne, neupadl jsem na zem, ale tatínek mě odnesl do mojí postýlky, kde už na mě čekala moje spacínková peřinka. Dobrou noc.