Brzy tam určitě budeme bydlet
S rodičema jsme chtěli stihnout unikátní výstavu dřevěných orlojových figurek (autor pan Plechatý) v Kryštofově Údolí, proto jsme vyrazili na výlet do naší vesnice snů. Moje maminka si myslela, že k Velikončnímu víkendu by mohli počítat i Velikonoční pondělí, ale oni opravdu dodrželi ohlašovaný víkend = sobota + neděle. Takže nic. Prohlédli jsme si proto jen připravenou "trafostanici" s prázdnýma okýnkama pro apoštoly a otvorem pro hodiny. Kdybyste to nááááhoou nevěděli, Kryštofodolský orloj bude třetí v naší republice (po Praze a Olomouci).
Ve vesnici už jsem jednou byl, ale tenkrát jsem z ní nic neviděl. Plaval jsem totiž ještě v maminčině bříšku. Dneska jsem se sice vezl v kočárku, ale taky jsem nic z té pověstné krásy neviděl. Snad jen cítil. Mnozí tuhle vesničku znáte, někteří osobně, někteří jen z vyprávění, jiní možná jen z automapy, ale určitě jste o ní slyšeli spoustu pěkných věcí (reportáže v TV nepočítám). Proto jsme se tam taky tolik všichni tři těšili. Kryštofodolský vzduch chutná přeci jinak = líp než ten Liberecký. Omámen vší tou jarní krásou jsem usnul ještě dřív, než jsme se dostali do vesnice samotné. Teď si vzpomínám, že jsem si vlastně ani neprohlédl tu naši rybízovou zahrádku, na který určitě brzy vyroste naše chaloupka. Tak dobře se mi spinkalo.