Bačkůrky
13. 9. 2007
Už před dovolenou maminka říkala, že mi ´paci paci pacičky, táta koupí botičky´ prej aby se mi nedeformovala noha při tom, jak se učím stát a chodit.
Stát už teda umím suveréně i bez bot, s držením samozřejmě, a kolem nábytku už taky běhám, takže bych si snad nějakou tu obuv opravdu zasloužil. Byli jsme ve dvou obchodech a že by bylo z čeho vybírat, to se opravdu říct ani napsat nedá. Doma se maminka snažila pracně mi změřit nohu, to aby prý paní prodavačka věděla, jaké číslo nám má doporučit.
Takže dolní tlapku mám od paty k palci dlouhou 12 cm a v obuvnictví to znamená přepočteno a sečteno velikost 18. Slibovali botičky a byly z toho bačkory :-( Ale pěkný, modrý s nějakým namalovaným blíže neidentifikovatelným hmyzem a důležitá je otevřená špička. V prodejně Baťa mi totiž neřekli, abych si při zkoušení bot pokaždé na tu nohu stoupnul a tak jsme byčkůrku vyzkoušeli v sedě, v kočárku a když se tam ten centimetr jevil jako volné místo, maminka je koupila. Úžasné látkové bačkůrky za 145,- Kč, s malým podpatkem, pevným opatkem, kovovou přaskou na boku a prodali nám je v takové světle zelené krabici, kterou pamatují oba rodiče z dob komunismu. Já ji nemohu posuzovat, tenkrát jsem ještě žádné boty nepotřeboval, ale prej jsou i po těch 30-ti letech pořád úplně stejné. No jo, výrobci Slováci.