1. narozeniny
21. 9. 2007
Tak už je to tady. Nadešel ten velký, tolik očekávaný den, kdy budu moci slavit první narozeniny. Taky jsem se moc těšil, ikdyž musím uznat, že to bude mít i své nevýhody. S rodičema jsme si teď moje narození připomínali každý měsíc a od teď už to určitě bude jen jednou za rok. A to se dá předpokládat, že s narozeninama se
"spláchne" i svátek, který mám o 2 dny později, takže se mám fakt na co těšit. Ale jo, narozeniyn byly úžasný. Slavil jsem je na dvakrát. Ve středu s Léňou a Péťou Andršovýma a v pátek s babičkou a dědečkem. Dostal jsem obrovskou spoustu krásných dárků, nejdříve u mě bodovalo autíčko s úsměvemod Andršů (manšestráky a košile mě tolik nebraly) no a v pátek jsem nevěděl co dřív. Dřevěnýho pejska, Coca-cola autíčko, nafukovací balónky, LáLiLí do tety Martinky a strejdy Růžičkových, motorku nebo černou řvací, plyšovou opičku, gumovou želvičku nebo žabičku, auto-míchačku, krmení pro moje spořící prasátko od babičky nebo taky něco k snědku, když už jsme dostal i vlastního dorta s hořící jedničkou ... no bylo toho tolik, že to ani nemohu sepsat. Ještě, že mám fotodokument se vším, co jsem dostal. Musím se
takhle ještě jednou všem STRAŠNĚ MOC poděkovat. Maminka s tatínkem se mi snažili zfotodokumentovat celý den, ale začali až snídaní. Ale já přeci vstávám jako ranní ptáče v 6:00 hod a nosím samá krásná růžová pyžamka. Z dortu jsem byl úplně auf, hlavně teda z té hořící svíčky, na kterou mi nikdo z příbuzných nedovolil sáhnout. Byl tvarohový, dvoubarevný, s polorozpuštěnýma a tekoucíma cukrovýma medvídkama, ale to mi vůbec nevadilo. Z toho byla smutná jenom maminka. Na to že byl můj, můj úplně první jsem se pašácky rozdělil a všem mooooc chutnal. Abych nezapomněl - jako úplně první a zřejmě nejpraktičtější dárek jsem dostal už s předstihem a tak by se na něj mohlo zapomenout. Dostal jsem ho od babičky s dědečkem a od strejdy fytyho - skládací cestovní postýlka. Bez ní bych už dneska na přespání k babičce a dědečkovi nemohl a taky bych s rodičema nemohl na dovolenou. Takže takhle úžasná, krásná, ikdyž možná nenápadná věc (ale v obýváku zabere kus místa a nepřehlédnete ji) mi umožňuje cestovat. A to já rád. Takže babičko, dědečku a strejdo - i vám ještě jednou moc a moc děkuju za postýlku.